Home Page

Právě vyšla e-kniha:

Jedná se o thriller, drama, krimi, mysteriózní, ale i satiru, volně navazující na “Zločiny mezi obrazy”, vydané v únoru 2011 v nakladatelství Nava a brzy zcela rozprodané a nedostupné, poté co byly nabízeny v Knižním klubu a většině knihkupectví. Nyní vychází zatím jako e-kniha v Galerii Rosemarie, kde jsou pak připravené k vydání další publikace autorky, časem by mělo dojít i na tištěné.

Po úvodním mottu s citátem Pabla Picassa: "Umění je fikce, která nám umožňuje rozpoznat pravdu", pak dalším mottu a prologu, následuje dvanáct kapitol a na závěr epilog. Podány jsou příběhy ze života a práce umělecké historičky, někdy až děsivé, ale nakonec viděné jejíma typickýma očima s nadhledem, někdy až satirickým.

První kapitola začíná: Jednoho dne dopoledne se mi z telefonu začaly linout tóny Čajkovského Klavírního koncertu B moll. Nahrála jsem si tuto svou hru na klavír jako upozornění na hovor, v představě, že to bude mírnější vytržení z ticha, než jakékoliv zvonění. Ale stalo se mi několikrát, když jsem ve chvíli příchozího hovoru právě telefon držela v ruce, že ani Čajkovský nezabránil tomu, že jsem telefon leknutím zahodila.

Skutečný zvuk mého telefonu dokládá jak vše v knize popisované, vychází z reality. A kdo telefonoval, co ode mne chtěl, kam mne za jakým účelem vylákal a jaký byl skutečný účel? - Tak začíná hlavní příběh, procházející celou knihou, na pozadí množství dalších, založených na skutečně prožitém. Přitom je nahlédnuto do práce umělecké historičky, zkoumání obrazů a jejich rozborů a mnoho dalšího.

K fotografiím výše - zleva shora: Velikonoce asi 1955 před dědovou zahradou v Řitce; unikátní fotografie přesně z 21.12.1994 odpoledne, někdy nejspíš kolem 15. hodiny, když mne vyfotila kolegyně v Pařížské na výboru Klubu kultury Syndikátu novinářů, kde jsem předsedala poslední předvánoční schůzi a zrovna v té době vnikli do mého pražského bytu tehdy v Maceškové ulici tři zkušení vykradači, poslaní tam starožitníkem Josefem Hronem, na fotu se usmívám a netuším, co se právě u mně doma odehrává; za předsednickým stolem KKSNČR v Pařížské; dvě fota asi v r. 1995 v Z00, kde jsem zpracovávala znalecký posudek na jednu plastiku; čtyři záběry ze živého rozhovoru na TV PRIMA v srpnu 1997 v pořadu Dobrý večer před televizními zprávami, mluvím zejména o falzech svých znaleckých posudků na obrazy, kde vesměs tehdy byly mé podpisy napodobovány, jen razítka byla kopírována, stejně tak byly podpisy napodobovány i v pozdější vlně mých padělaných znaleckých posudků v nedávné době, až nyní jsem se setkala s okopírováním mého podpisu na falzu tzv. exekučního titulu, na jehož základě jsem měla být vystěhována z rodinné nemovitosti - viz další setkání s rodinou Hronů; v r. 2004 - to už jsem byla po třech operacích spongioplastiky páteře a těsně před pozdním zjištěním rakoviny štítné žlázy, která bude dosmrtná - a tehdy mne na chodbě Městského soudu odchytila reportérka TV NOVA před přelíčením s vražedkyní Jaroslavou Fabiánovou, kde jsem figurovala jako svědek, stejně jako i v jiných kauzách, týkajících se obrazů, což vyplývá z mého povolání; v Policejním muzeu v r. 2018 s Asociací autorů detektivek - již s viditelnými známkami tehdy tří ortopedických operací a dvou náročných operací rakoviny štítné žlázy; fota z poslední doby - z r. 2020, 2021, 2022, květen 2023 a srpen 2023, z doby, kdy už jezdím pouze do svých nemocnic, nikam jinam neopouštím domov, poslední foto již po další čtvrté ortopediké operaci a zřejmě těsně před třetí operací rakoviny štítné žlázy.

Tento web v podstatě spojuje dohromady obsah dvou základních webů, obecně informativních - biografického mariepospisilova.mysteria.cz a zaměřeného na tvorbu pansymarie.mysteria.cz.

Chcete-li se ale dozvědět aktuální dění, jděte také zejména na dva weby: galerie-rosemarie.mysteria.cz a mariepospisilova-pansymarie-blogy.euweb.cz

.

Stránky umělecké historičky, malířky a spisovatelky

Marie Pospíšilové

Pansymarie - ve výtvarné tvorbě (také stylizovaný květ macešky) a

Rosemarie Macešková - autobiografická literární hrdinka

PF 2023, PF 2022 a PF 2022

Umělecká tvorba - výtvarná i literární prezentována zde:

Dále k vlastní osobě:

Trochu biografie:

Narodila jsem se po polovině 20. století ve znamení Štíra a Draka. Snad od narození jsem stále malovala a milovala jsem knihy a knižní ilustrace, které si celý život pamatuji. Nevím nyní přesně, ale asi ještě v předškolním věku náhle zemřel děda z tatínkovy strany. V poválečných letech panovala představa o neobyčejném pokroku medicíny a jako na běžícím pásu se dělaly základní operace, i když nebyly třeba akutní. Tak se děda chystal do důchodu a chtěl si nechat odstranit kýlu, aby se cítil v důchodu zcela zdravý a užil si jej. Nepoužívaly se patrně ještě prostředky proti srážení krve a po úspěšné operaci pak během pár dnů zemřel na trombózu, aniž by někdo stačil jakkoliv zareagovat. Zejména maminka razila moderní přístup a jednala s námi jako s dospělými, takže jsem byla hned postavena před téma lidské smrti a nebytí. Docela to bylo silné, mnoho nocí jsem nespala a přemýšlela jsem o tom, kam se lidská duše a myšlení poděje, že najednou není a tehdy jsem si řekla, že je prostě třeba po sobě tady něco zanechat, v čem člověk zůstane - a vedle malování jsem myslela hlavně na knihy. O rok a půl starší bratr chodil do školy o dva roky dřív a maminka se s ním doma učila. Kdesi stranou v rohu jsem poslouchala a uměla jsem psát a počítat ve čtyřech letech. Hodilo se to pak, když jsem se konečně dočkala školy, tak jsem byla už půl roku předtím nemocná a musela jsem začít do školy chodit o několik měsíců později. Když jsem byla v páté třídě, vznikl projekt výběrové matematické třídy z obvodu Prahy 10, kam bylo písemkami plošně vybráno 36 dětí a navštěvovala jsem ji od 6. do 9. třídy. Na základní škole nějaký čas maminka vedla zájmové kroužky - u mne malířský a u bratra astronomický. Pak ke konci základní školy jsem navštěvovala ještě další odborné výtvarné kurzy. Jinak na počátku základní školy jsem chodila do baletu ke své pratetě primabaleríně Nině Gordon-Mládkové, od třetí třídy jsem měla na hodiny hry na klavír a určitou dobu také zpěv. Po základní škole jsem studovala gymnazium v Říčanech, během nějž jsem pokračovala v hodinách hry na klavír a ve výtvarných kurzech - napřed u akad.malíře Františka Nedvěda a poté v Lidové akademii u akad.malíře Jindřicha Koukolského. Absenci latiny jsem v době gymnazia nahradila jejím studiem na jazykové škole. Maturita připadla právě do období normalizace, rok po tatínkových prověrkách na policii, kdy řekl, že nesouhlasí s tehdejší státní politikou. Proto jsem k maturitnímu vysvědčení s vyznamenáním dostala tzv. nedoporučení, kdy jsem ten rok nesměla být přijata na žádnou vysokou školu v republice. Rodiče měli představu, že jsem spíš vědecký typ, než umělecký, což bylo vedeno hlavně maminčinou osobní zkušeností, kdy ji malířství přestalo uspokojovat a začala se věnovat vědám. Proto mi vybrali dějiny umění na FFUK, které v té době byly považované za buržoazní přebytečný obor, a proto byly otvírány jednou za dva roky a bylo přijímáno jen pár lidí. Shodou okolností v rok mé maturity, kdy jsem stejně nesměla být na žádnou vysokou školu přijata, nebyl obor otevřen. Rodiče mi v pražském telefonním seznamu zaškrtali adresy institucí, spjatých s oborem, které jsem obeslala dopisy, že za rok budu dělat přijímací zkoušky na dějiny umění a ten rok bych potřebovala být zaměstnaná. Z Ústavu teorie a dějin umění ČSAV mi odpověděli, že potřebují někoho do pořádání fototéky.

Za rok jsem tedy začala studovat dějiny umění s etnografií, ale ve vědeckém ústavu jsem zůstala nadále, protože daná kombinace oborů byla otevřená jen na externím studiu, ale od druhého ročníku mi bylo změněno na interní a v ústavu jsem zůstala jako pomocná vědecká síla. Po ukončení studia jsem tam byla na studijním pobytu, kromě toho jsem zároveň pak byla krátce i na studijní stáži v orientální sbírce Národní galerie, v té době jsem dva roky studovala arabštinu na jazykové škole. Po nástupu nového ředitele v ústavu ČSAV si tento prostudoval kádrové materiály a našel problémy s mými rodiči a shledal, že není vhodné mé setrvání v ústavu ČSAV, ale domluvil mi místo odborného referenta na Pražském hradě, že tam prý není třeba kádrová rezerva, nýbrž odborník na obrazy. Po desetiletém působení v ústavu ČSAV jsem pak tedy zahájila necelé desetiletí působení na Pražském hradě, napřed jako odborný referent a poté jako vedoucí odborný referent. Avšak hned po půl roce každodenního dojíždění jsem byla odvezena do nemocnice, kde na základě velmi špatného stavu mi diagnostikovali fatální kardiomyopatii, dle čehož jsem měla tak do čtyř let zemřít. Po téměř kompaktní devítiměsíční hospitalizaci mi tenkrát poprvé nabídli invalidní důchod, na což jsem však byla příliš mladá a ambiciózní a nevěděla jsem, jak bych tehdy ještě jinak uplatnila své znalosti, než v zaměstnaneckém poměru. Proto jsem za poněkud individuálních podmínek pokračovala v zaměstnání, ale za opakujících se hospitalizací. V mé pozici byla má nestranickost omlouvána zdravotními důvody. Po sametové revoluci jsem se pak ještě rok orientovala v nových možnostech a ke konci prosince v prvním porevolučním roce jsem opustila zaměstnání a odešla jsem pracovat domů, čímž jsem předešla dalším hospitalizacím. Byla jsem jmenovaná znalcem výtvarného umění při Městském soudu v Praze a zodpovědně jsem se tomu věnovala, uspořádala jsem a určila umělecké sbírky v řadě ministerstev a na Úřadu vlády a pracovala jsem hodně pro kriminalisty. Tím jsem se hned od počátku dostávala do konfliktu s pražskými obchodníky, kteří špatně přijímali, že nedržím s nimi a vyhrožovali mi, z čehož pochází četné motivy, užité poté v mé detektivní tvorbě. Značnou část 90. let jsem zároveň působila jako předsedkyně Klubu kultury Syndikátu novinářů ČR, kde jsem zavedla vydávání pravidelného informačního bulletinu, v čemž je pokračováno do současnosti s památkou, že jsem byla inciátorkou. Od počátku 90. let jsem měla nakladatelství a vydavatelství Tabularium traditionis, v jehož rámci bulletin vycházel. Mimo toho jsem samozřejmě již od ukončení školy neustále publikovala. Ze Syndikátu novinářů jsem se pak tiše vytratila, neboť bych byla zřejmě neustále volena předsedkyní KK a bylo toho na mne již moc. Zároveň ještě jsem v 90. letech učila dějiny umění na Soukromé střední škole umění a managementu. kde to byl maturitní předmět. Průběžně se mě občas někdo snažil přimět k obchodu s uměním, což ovšem se zcela z podstaty příčí mé povaze, takže jsem jen ze své vstřícnosti někdy podstoupila, ale většinou kvůli mému postoji to špatně dopadalo. Mezi tím byla třeba první internetová galerie Gallery 2000, jejíž jsem byla uměleckou ředitelkou a která mne zajímala pouze tím, že byla počítačová, protože vše na počítačích mne zajímá. Náhlá smrt rodičů v prosinci 1999 patrně měla vliv na vhled do mé činnosti a cílů a vrátila jsem se opět k tvůrčí práci, jak výtvarné, tak literární, kde v obojím však mohu dobře využít znalostí a zkušeností z uměleckohistorické práce. Od r. 2004 jsem členkou Asociace autorů detektivek.

Předci:

Děda Josef Zubr pocházel z Hradce Králové či přesněji z jeho části, nazývané Nový Hradec. Vyučil se prodavačem látek. Tam se i oženil s Janou, rozenou Mládkovou. Do Prahy se přestěhovali na počátku 20. let do Jaromírovy ulice v Praze-Nuslích, což pak do mých 4,5 let bylo i mé první bydliště. Vypracoval se na pozici prokuristy u firmy Prokop a Čáp, tj. pozdějšího Domu módy na Václavském náměstí a později se osamostatnil a měl vlastní obchod Na Perštýně 6. Děda měl určité výtvarné cítění a rád si sám navrhoval výlohy a stále fotografoval. Hodně byla předmětem jeho fotografií má maminka jako stafáž u jeho obchodu apod. Později tak fotografoval hodně mne. Když se mu urodilo na zahradě v Řitce něco zvlášť pozoruhodného, opečovával to do mého příchodu, aby to pak se mnou zvěčnil na fotografii. Ve 40. letech totiž zakoupil parcelu v řadě parcel za obcí Řitka, které tehdy začaly sloužit jako víkendová destinace Pražáků. Od narození jsme tam s bratrem hodně pobývali a v r. 1961 pak tatínek se strejdou, manželem maminčiny starší sestry, koupili další parcely, přilehlé k dědově původní. nyní je to již oblast transformace rekreace na bydlení. Děda si zakládal na kvalitě svého zboží a dosud ve skříních najdu mnohé z jeho kvalitních látek. Ve 40. letech z tmavě modrého žoržetu nechal mamince ve Vídni ušít šaty, v nichž jsem já pak v 70. letech ještě maturovala - viz poslední dvě fota, pořízená rodiči. Oba celý život fotografovali, již dříve, než se poznali.

Babička Jana Zubrová, rozená Mládková (viz druhé foto v sérii u dědy), měla velký počet sourozenců. Jednou ze sester byla i Nina, později známá primabalerína Nina Gordon-Mládková, ve vyšším věku ještě Arnoštová, moje prateta. Proslulou se pak stala především její baletní škola, kde vyučovala balet malé a mladé dívky, které k ní začaly chodit vesměs tak v šesti letech. Jak jsem se později od jedné z nich dozvěděla, nebylo snadné se k ní dostat, bylo nutné již prokázat jisté předpoklady, patrně pro velký zájem. Balet vyučovala v přízemním sále, celém vyloženém tmavě mořeným dřevem, ve vile ve Slovenské ulici číslo 1458/29 na pomezí Vinohrad a Vršovic. Nedaleko bydlela i rodina Jiřiny Bohdalové, která někdy v období svých šesti let rovněž baletní školu navštěvovala a hrdě se k tomu hlásí ve svých rozhovorech, kde to označuje za počátek své umělecké kariéry. Bylo to přibližně tak 20 let přede mnou, než jsem baletní školu navštěvovala i já. Na fotografiích - mé a Jiřiny Bohdalové z období studia baletu u mé pratety je patrné, jak jsme byly obě i po 20ti letech učeny stejné postoje a figury, stejně držíme lemy šatů, což byla součást Tanečku s panenkami pro veřejné vystoupení. Jiřina Bohdalová se plně věnuje prezentaci bohatých šatečků, zatímco mé šatečky jsou mnohem střídmější, zato jsem byla baletem opravdu velmi nadšená a prodchnutá. Navíc šatečky nebyly ani moje, ale půjčené od sousedů, protože maminka tuto součást oblečení považovala za nadbytečnou, podobně jako vše příliš zdobné, takže jsem i třeba o náušnicích snila celé dětství a jakmile jsem se v dospělosti od rodičů odstěhovala, nechala jsem si hned uši propíchnout. Dle maminky to byl středověký barbarismus. Prateta však byla v mé době již vysokého věku a brzy pak přestala učit a vzhledem k množství mých dalších uměleckých kurzů se rodiče o pokračování studia baletu nezajímali. Nina Gordon Mládková-Arnoštová zemřela 31.8.1984. Bohužel žila v době předpočítačové a informace o ní lze jen těžko dohledat. Když byl vyklízen její byt ve vile ve Slovenské ulici, měla jsem přislíbeno dostat nějaké materiály o ní, které bych mohla zpracovat, což se však nestalo, stejně jako jsem nedostala baletčin deník, který mi následně slíbil antikvář, jenž obdržel právě nějaké dokumenty z domu. Pro absenci fotomateriálu ze života primabaleríny možná doplním alespoň vzpomínkovými ilustracemi. Od narození jsem se věnovala kresbě a malbě, pak jsem navštěvovala různé výtvarné kurzy a poté od třetí třídy po baletu v první třídě přibyly další hudební kurzy - hry na klavír a zpěv. Tudy se chodilo do baletní školy Niny Gordon Mládkové:

Maminka Marie Pospíšilová, rozená Zubrová - její fota jsou hodně pořízená dědou v oddíle o dědovi. Maminka celý život na něco reagovala. Hlavně nesnášela, když se něco předpokládalo, tyto předpoklady ráda bořila - v podstatě to jsem po ní patrně zdědila. V maminčině případě to byla reakce na ukázkovou prvorepublikovou rodinu úspěšného podnikatele - takže nesnášela a opovrhovala zabývat se penězi a ženskými pracemi. Předmětem jejího zájmu bylo vždy něco, co s předešlým vůbec nesouviselo. Napřed se věnovala malířství a od roku 1945 do roku 1947 navštěvovala Státní grafickou školu v Praze. Ukázky jejích prací z té doby jsou vždy podepsané Marie Zubrová. Čerticím dávala svou podobu a měla ráda různá strašidýlka aj. podivné bytosti. V roce 1947 pak namalovala akvarel, na jehož zadní stranu napsala název:"Astronomia" (viz v modrém rámečku) a poté opustila výtvarná studia, že ji to nenaplňovalo a cítila potřebu vědy a to vědy samozřejmě co nejméně spojované se ženami - byla to tehdy astronomie. Sama si sestavila velký dalekohled a doma z okna pozorovala slunce a celé naše dětství psala články do Vědy a techniky mládeži. Na fotografiích je s dalekohledy na dědově parcele v Řitce. Maminka byla intenzivně činná v Astronomické společnosti, která pořádala vždy v sobotu přednášky v Petřínské hvězdárně, kam jsme museli s bratrem pravidelně s maminkou šlapat a tiše pak sedět po dobu přednášky. Dostala jsem pokaždé štos papírů a tužku a maminka pak přednášejícímu ukazovala,jak jsem ho nakreslila. Tehdy se ještě nechystal program pro zabavení dětí, ale děti se musely podřizovat programu rodičů. Poté maminku víc zaujala jaderná fyzika a jejím vzorem se stala Marie Sklodowská-Curie a až nakonec se doma věnovala chovu perských koček. Další informace k mamince a bratrovi ještě na: www.sherlock-holmes-omylny.euweb.cz a k mamince zejména na: www.marie-pospisilova-astronomka.euweb.cz

Tatínek JUDr. Jaroslav Pospíšil pocházel na rozdíl od maminky z naprosto materiálně a finančně nezajištěné rodiny - což už z podstaty byla součást maminčiných protestů proti danostem. Babička byla švadlena a děda tovární dělník. Tatínek proto nemohl hned studovat, ale vyučil se napřed optikem. Po válce vstoupil k policii a teprve při zaměstnání vystudoval reálné gymnazium a poté práva, neboť kriminalistika byl jeho obrovský zájem. Byl rovněž velkým znalcem klasické detektivní literatury, do níž mne od dětství zasvěcoval. Bohužel politické události u nás jej "semlely" a normalizace na počátku 70. let způsobila, že musel opustit policii a kriminalistice se tak nemohl profesionálně věnovat. V našich knihovnách zůstalo množství odborné kriminalistické literatury a Kriminalistických sborníků. Na fotografiích je tatínek v policejní uniformě někdy kolem svatby v roce 1950, dále při promoci, po níž mu blahopřál jeho švagr, manžel maminčiny starší sestry - také právník JUDr. Bedřich Klimeš. Pak je zde mnou namalovaný obraz v téměř životní velikosti, na němž je tatínek jako Sherlock Holmes zde v Řitce - před zátočinou Všenorské silnice, po níž často chodíval pěšky od vlaku, ještě se třemi vysokými topoly jako jejich pomníkem, neboť se patrně staly obětí současného trendu obecného kácení vzrostlých stromů. Kdysi v dětství a raném mládí jsem po silnici s tatínkem také chodívala od vlaku a když jsme došli k topolům, radovávala jsem se, že brzy již budeme v Řitce u rybníka. Obraz je zavěšen v předsíni hned za dveřmi, odkud Sherlock Holmes hlídá dům a střeží jeho obyvatele, což se v poslední době ukázalo být nutné.

V souvislosti se vzpomenutým současným trendem kácení vzrostlých stromů, často měnícím celý dojem z krajiny, mne nedávno zaujala postavou v TV kriminálním seriálu zmíněná myšlenka, údajně citace egyptského přísloví: "Nikdy nekácej strom, který ti dává stín." Což zase připomíná mou onkoložku ve FN Motol, která se mi tam od r. 2006 věnuje, že v létě se mne vždy starostlivě ptá, jak zvládám horka a pravidelně ji uklidním tím, jak jí popisuji zarostlost naší zahrady, což kvituje jako pro mne nejlepší stav. Přísloví je sice míněno významem přeneseně, avšak vychází z doslovné reality.

A to, že ochranu proti všem chytráckým drzým manipulantům, okrádajícím vážně nemocného invalidu, zabezpečí obraz či podobizna na obraze, je zase smířlivý postoj vůči podvodníkům, doporučovaný opět jinou postavou jiného kriminálního seriálu - ve smyslu: "vzali mi či berou mi majetek, ale duši si vzít nenechám". Ano - ať puknou vzteky, že mne nezajímají a žiju dál!

Více k sídlu - rodinné nemovitosti - dům Rosemarie se zahradou a galerií Rosemarie,

informace jsou postupně vkládány,

tam i více o

fauně a floře v domě Rosemarie a jeho zahradě.

Obyvatelé domu

Něco málo z obyvatelů zahrady

Něco málo z flóry zahrady

Až postupně doplňuji, co bylo v lednu 2018 náhle zničeno za množství mnohaleté práce, když po všech podvodech nemohl být prostor pro web uhrazen.

PhDr. Marie Pospíšilová - umělecká historička, malířka a spisovatelka, Galerie ROSEMARIE, Zahradní 367, 252 03 Řitka

Kontakty: Sazkamobil a WhatsApp - +420 704365619, Odorik - 741137, pansymarie@gmail.com, pansymarie2020@yahoo.com, DS: my8m3nd; SKYPE: pansymarie-rosemarie.cz;

Holanďané si umění svých malířů skutečně váží - rozklikněte Rembrandtovu Noční hlídku:

.

Výtvarná a literární tvorba umělecké historičky

Marie Pospíšilové

Pansymarie - ve výtvarné tvorbě (také stylizovaný květ macešky) a

Rosemarie Macešková - autobiografická literární hrdinka

Zde umělecká tvorba, jak výtvarná, tak literární:

Další informace a možnost přímého kontaktu a reakce na:

Nejnovější otištěná povídka - "Tajemství chorobince v Arles" - detektivní s motivem cestování v čase ZDE

Nová podrobnější prezentace obrazů - zdaleka ne zcela úplná, spíš jen ukázky děl - výtvarnou tvorbu spravuje Ochranná organizace autorská:

Výtvarnou tvorbu spravuje Ochranná organizace autorská, literární tvorbu agentura Dilia.

Jména literárních postav nejsou náhodná, buď charakterizují postavu anebo mají své historické opodstatnění ze skutečného života. Důležité je jméno autobiografické hlavní hrdinky, procházející vesměs veškerou tvorbou. Jmenuje se Rosemarie Macešková. Rosemarie není zas tak daleko od křestního jména Marie a používal a používá jej v podstatě asi nejdlouhodobější partner, všestranně umělecky nadaný a zvěčněný v mnoha filmových pohádkách aj. filmech či TV reklamách, avšak nemocný schizofrenií, pročež s ním není možné trvale žít. Používal či používá Rosemarie a od toho tedy oslovuje Rozárka, jak je i v literatuře používáno. Příjmení je odvozené od ulice na Zahradním Městě, kde jsem v bytě po babičce z tatínkovy strany čtvrtstoletí bydlela. Když jsem se tam nastěhovala, zaregistroval mne ihned takový "Johny Cash Zahradního Města" a říkal mi Maceška, což od něj jiní převzali. Lidé, kteří za mnou jezdili pak s obrazy si to často pletli a oslovovali mne doktorko Macešková. Odtud tedy původ jména autobiografické hlavní hrdinky Rosemarie Maceškové.

V roce 2020 vyšla publikace "Nejlepší detektivní povídky roku 2019", výborem České sekce Asociace autorů detektivek vybraný soubor povídek různých autorů, kam byla zařazena má povídka "Laboratoř v Sussexu".

V povídce je zmíněný malíř Josef Štolovský, od r. 1910 vyrábějící barvy ŠTOLO ve své vile na rozhraní pražských Vinohrad a Vršovic, hned vedle či pod Orionkou. O jakou konktérně vilu se jedná, vím náhodou, že někdy na počátku 90, let se na mne obrátily dvě dámy, což byly myslím něco jako vnučky Josefa Štolovského a vila jim patřila a právě se ji chystaly prodat. Pozvaly mne do vily, protože se se mnou potřebovaly poradit o hodnotě nějakého umění a co s ním. Tímto způsobem jsem se tehdy dostala na mnohá zajímavá místa. Vila v té době byla zchátralá, dámy na tom patrně nebyly finančně nejlépe, na fotu je dnešní zrenovovaný stav.

Ukázky z tvorby jsou vkládány do zájmových skupin na facebooku:

Pro vkládání svých obrazů jsem byla vyzvána mezinárodní skupinou Gruppo di EdO ArT, kde zatím vloženo:

Le message de Trois Rois sur Écureuil colline, peuplé de chats; Reve de chat; Fée du jardin; Rencontre d´une fée avec un ange; Perroquet maléfigue; Le mal au-dessus de nous - détail; Olminka est devenu un ange; Tarot-Neuf pentacles;

Děje příběhů se odehrávají ve velké většině v reálném prostředí domu Rosemarie v Řitce, zde foto z růžové zahrady tamtéž (po rozkliknutí obrázku výše).

Pro vkládání svých čtených textů jsem byla vyzvána nakladatelkou ve skupině "Čteme své knihy", kde zveřejněno následující níže.

Ale protože ne každý chodí na FB, nyní probíhá akce, že celkem 30 videí svého autorského čtení vkládám na YOUTUBE: Marie Pospíšilová - Autorské čtení v době covidu - videa na YouTube a dále na Marie Pospíšilová - Autorské čtení - pokračování - videa na YouTube. Bude tam tedy vše, co bylo již dříve na FB, přičemž se omlouvám za kvalitu čteného projevu, zhoršeného především poškozením hlasivek během pevní devítihodinové operaci rakoviny štítné žlázy, přičemž jsem byla varována, že možná po operaci už nebudu mluvit - bylo to 50 na 50 procent. Také je znatelná únavnost. Na FB je to zde:

Povídka - ve dvou částech: "Hrůzný nález vědce aneb Liščí kauza": facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216388300647632; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216388822940689

Povídka - ve dvou částech: "Potomci aneb Klopítalka u Vyšehradského nádraží": facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216389392914938; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216390760989139

Novela ve třech částech: "Kočkovila Filomena Eliška aneb čtení pro děti i dospělé": facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216455826015724/; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216472585874710/; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216473459696555/

Jednotlivé ukázky z většího celku na pokračování: "Zločiny mezi obrazy napříč stoletím aneb Modré tlačítko": facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216438432740903/; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216438671906882/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216490033150881/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216491518348010/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216498650006297/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216515333463373/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216517712322843/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216535698612489/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216537320373032/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216551918337972/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216557455116388/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216575404445110/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216630321578004/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216634184554576/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216717239190890/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216897285931946/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10216976728037949/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10217134271176429/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10217139978639112/

Povídka na aktuální téma ve dvou pokračováních - s názvem "ZLOVIR": ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10217032249665955/ ; facebook.com/marie.pospisilova.9/videos/10217033306332371/

Vše poté bylo vloženo na YouTube.

V roce 2021 jsem vstoupila do spolupráce s nakladatelstvím POINTA.

Osobní informace jsou na:

mariepospisilova.mysteria.cz

PhDr. Marie Pospíšilová - umělecká historička, malířka a spisovatelka, Galerie ROSEMARIE, Zahradní 367, 252 03 Řitka

Kontakty: Sazkamobil a WhatsApp - +420 704365619, Odorik - 741137, pansymarie@gmail.com, pansymarie2020@yahoo.com, DS: my8m3nd; SKYPE: pansymarie-rosemarie.cz;

Holanďané si umění svých malířů skutečně váží - rozklikněte Rembrandtovu Noční hlídku:

Rosemarie

Jméno Rosemarie nese autobiografická hlavní hrdinka beletristické literatury autorky webu. Jmenuje se Rosemarie Maceškové, což jako i vše ostatní, užité v literární tvorbě není náhodné, nýbrž jménem Rosemarie byla autorka určitými přáteli jmenována a čtvrstoletí bydlela v Maceškové ulici, což si lidé pletli a často užívali jako její příjmení. Dále jméno dle toho dostal i dům Rosemarie v Řitce, účinkující také v literatuře a v něm sídlící galerie Rosemarie a především do budoucna - neboť je vždy počítáno s budoucností, přestože jiní vidí překážku v nemocích a dokonce i v něčem tak nicotném jako ve věku - v budoucnosti je tedy i uvažováno o znovuoživení původního nakladatelství a vydavatelství z 90. let, ryze pro vydávání vlastní beletrie a to by mělo rovněž nést jméno ROSEMARIE. Poté by tento web byl určený především jemu. V 90. letech, jak to odpovídalo i vývoji přistupu autorky - tehdy byla příliš vázaná danostmi, svým uměleckohistorickým studiem a nakladatelství tedy neslo tomu odpovídající latinský název Tabularium traditionis. Během života se však oprostila co nejvíc od těchto daností a nechává víc prostoru fantazii a volnosti, proto i tomu odpovídající jiný název.

Zatím se tedy nepočítá s ničím jiným, než že by i nakladatelství a vydavatelství, stejně jako galerie sídlily Řitce v domě Rosemarie, který dostal své jméno od literární postavy Rosemarie Maceškové, obývající jej.

Vše se především soustředí či bude soustředit na prezentaci tvorby umělecké historičky, malířky a spisovatelky Marie Pospíšilové a její maminky, jejíž výtvarná tvorba spadá zejména do let 1945-47, kdy studovala na Státní grafické škole v Praze, takže její práce jsou podepisované svobodným příjmením - Marie Zubrová.

Vzhledem k profesi umělecké historičky jsou ve fondech galerie také díla jiných umělců, ale jen sporadicky, zejména v poslední době, protože stále víc je úsilí soustředěno k vlastní tvůrčí práci.

V poslední době je soustředěna pozornost na vlastní beletristickou tvorbu s náměty z oblasti výtvarného umění, vesměs detektivně zaměřenou, něco je možné si poslechnout v autorském čtení na pozadí autorských ilustrací:

Marie Pospíšilová - Autorské čtení v době covidu - videa na YouTube

Marie Pospíšilová - Autorské čtení - pokračování - videa na YouTube

Literární tvorbě je věnovaný blog: www.rosemarie-maceskova.blogspot.com

Umělecké tvorbě je věnovaný také web: www.pansymarie.mysteria.cz

A dále především blog, kde je možná přímá konverzace: www.pansymarie.blogspot.com

Adresa je: Zahradní 367, 252 03 Řitka

Další kontakty na výše uvedeném webu, kde i další weby a blogy.